„Poznámky prezidenta Ma Jing-ťioua u příležitosti stoletého výročí trvání Čínské republiky v den Modlitby za mír“

Dnes si na ostrově Kinmen připomínáme 53. výročí od začátku Druhé krize v tchajwanské úžině. Zde, přesně před 53 lety, začalo ostřelování, které trvalo bez přestávky 40 dní, během nichž bylo vypáleno více jak 470 tisíc střel a zraněno nebo zabito přes dva tisíce lidí z řad vojenského personálu, ale i civilního obyvatelstva. Dohromady to činí čtyři střely na každý metr čtvereční plochy ostrova. Dnes má ostrov Kinmen docela jiný vzhled: namísto smrtícího bitevního pole se proměnil na jakousi třídu míru. Kinmen, ležíc napůl cesty mezi Tchaj-wanem a pevninskou Čínou, navštíví 3600 turistů denně, což je přes 1,3 miliónu návštěv za rok. Kinmen se stal střediskem „tří dopravních mini-linek“ spojující dvě strany; něco, co jsme si před lety dokázali představit jen stěží.

Dnes na tomto válkou zasaženém ostrově oslavujeme století trvání Čínské republiky, a to za pomoci zvonu odlitého z pláště dělostřeleckých střel, jenž bude na těchto oslavách vyzvánět. Pevně doufáme, že válečné jizvy se tím promění ve vyzvánění míru, které uslyší celý svět.

Poté, co krize skončila, vláda Čínské republiky (dále jen ROC) začala ve vztahu s pevninskou Čínou uplatňovat strategii „30 procent vojenské síly a 70 procent politiky“. Tato klíčová politika nejen že napomohla vybudovat mír v Tchajwanské úžině, nýbrž také umožnila vládě ROC plně se koncentrovat na rozvoj Tchaj-wanu. To se ukázalo být důležitým krokem vedoucím k pozdějším tchajwanským hospodářským a politickým zázrakům.

Mír v Tchajwanské úžině je životně důležitý pro tchajwanskou prosperitu a bezpečnost. Před jedenácti lety se na Tchaj-wanu poprvé v historii uskutečnila výměna moci mezi dvěmi vládnoucími stranami. Tehdejší závazek prezidenta Chen Shuibiana tzv. „čtyř ne“ a prohlášení o „tchajwansko-čínské integraci“ vzbudily ve světě očekávání míru v Tchajwanské úžině. Avšak tyto sliby se nikdy nepodařilo naplnit. Jeho administrativa nejen odmítla tzv. „konsenzus z r. 1992“, nýbrž i přijala koncepci „jedna strana, jedna země“ a prosazovala „diplomacii spálené země“, což všechno dohromady zvyšovalo míru antagonismu a ohrožovala bezpečnost v Tchajwanské úžině. Výsledkem toho se Tchaj-wan ještě více před mezinárodním společenstvím izoloval.

Když se naše strana před třemi lety dostala zpátky k moci, okamžitě jsme začali prosazovat pragmatický přístup, který nejlépe vyhovuje zájmům Tchaj-wanu. Což znamená, že jsme se zavázali k udržování statusu quo, který spočívá v „ne-sjednocení, nevyhlašování nezávislosti a neužití síly“ zakotvených v ústavě ROC a přislíbili prosazovat mírové vztahy s pevninskou Čínou na základě konsenzu z roku 1992.  Dnes naše vzájemné vztahy vzkvétají a lidé na obou stranách Tchajwanské úžiny z tohoto vývoje mají prospěch.

Konsenzus z roku 1992 je vyjádřením souhlasu ohledně existence pouze jediné Číny, přičemž každá ze stran se liší v její politické definici. My jednou Čínou rozumíme Čínskou republiku, o níž mluví naše Ústava. Podporujeme Konsenzus z roku 1992, tudíž podporujeme ROC a podřizujeme se šíři její suverenity a jejího území, jak je vymezuje Ústava.

Ústava ROC podstoupila sedmikolovou revizi, a to prostřednictvím Dodatkových článků. Ustanovení týkající se státního území, státní suverenity a statusu čínsko-tchajwanských vztahů se však během uplynulých dvaceti let za vlády čtyř různých prezidentů nikdy nezměnila. Podepsala se na tom kolektivní rozhodnutí delegátů Národního shromáždění, kteří byli zvoleni tchajwanskými občany, a to bez ohledu na politickou příslušnost. Taktéž došlo k podpisu tchajwansko-čínské smlouvy ECFA. Měli bychom to nejen podporovat, ale také tomu podřídit.

Našim základním principem v přístupu k tchajwansko-čínským vztahům v současném vztahu jsou pomyslná tři NE: „ne sjednocení, ne nezávislosti a ne užití síly“. „Ne sjednocení“ v praxi znamená, že neproběhnou žádná jednání s pevninskou Čínou o otázce tchajwansko-čínského sjednocení během trvání mého prezidentského úřadu. „Ne nezávislosti“ znamená, že nebudeme usilovat o nezávislost, a že jsme proti nezávislosti de iure. „Ne užití síly“ myslíme to, že jsme proti tomu, aby bylo použito jakékoliv síly k řešení tchajwansko-čínských sporů.

Během uplynulých tří let tento princip efektivně zajistil mír a stabilitu na obou březích Tchajwanské úžiny a získal si širokou podporu mezi lidmi na Tchaj-wanu a vysoké uznání od globální komunity. Avšak pokud dojde k tomu, že se politika tzv. tří NE, tj. “ne sjednocení, ne nezávislosti a ne užití síly“ a konsenzus z roku 1992 nějak znehodnotí, převáží v čínsko-tchajwanských vztazích nejistota, což bude mít velký vliv na obě strany, hlavně pak na Tchaj-wan.

Jsme si dobře vědomi toho, že čínsko-tchajwanský mír teprve udělal několik prvních kroků. Základ vzájemné důvěry zůstává nadále velmi křehký a vyžaduje dlouhodobé úsilí z obou stran.  Zároveň však prosazování míru vyžaduje více než jen zbožné přání. Musíme udržovat silnou národní obranyschopnost a osvojit si potřebné obranné zbraně. To jsou nezbytné prostředky pro uchování mocného a pokračujícího míru.

Více jak tříletá zkušenost dokazuje, že čínsko-tchajwanské napětí se účinně snížilo a byl položen základ dlouhodobého míru v souladu s Ústavou ROC a na základě Konsenzu z roku 1992, a také na základě politiky tzv. Tří NE. To je klíčová idea, která stojí za naším úsilím o dosáhnutí spravedlnosti pro budoucí generace. Budeme v rozvoji čínsko-tchajwanských vztahů postupovat dále vpřed, vždy jsme měli na srdci krédo “spravovat Tchaj-wan v prvé řadě tak, aby byl prospěšný svým obyvatelům“, a neučinili jsme žádné ústupky ohledně národní suverenity nebo důstojnosti. To nám ukazuje, že v důsledku současné pragmatické politiky si můžeme zachovat prosperující vztah s druhou stranou úžiny, aniž bychom byli nuceni obětovat vlastní čest nebo vlastní zájmy.

Dnes, 23. srpna 2011, Čínská republika spolu s celým mezinárodním společenstvím horlivě doufají v mír v Tchajwanské úžině a věří, že mír tu dlouho vydrží a že již nikdy nezažije válku.

Napsal jsem modlitbu pro Kinmen, Tchaj-wan respektive celý svět: „Nechť v Tchajwanské úžině zavládne mír a na celém světě klid!“. Na dnešní oslavě míru se vroucně modlíme za toto přání. Nechť tento neochvějný a nadějný mírový zvon nám všem ukáže cestu vpřed směrem do nové éry míru.